Základní škola Štíty

Výlet do Čáslavi

Výlet do Čáslavi

Je 11. 4. 2018, 6:15 hodin a před školou čekají žáci naší školy, paní asistentka, paní učitelky a pan ředitel, na autobus, který nás odveze na exkurzi do Čáslavi. Cesta byla dlouhá, ale zábavná. Po dvou hodinách jsme dorazili konečně na místo, kde nás převzal pan praporčík Polách a společně s ním jsme se přesunuli do obrovitánského hangáru, kde bylo letadlo. Pan praporčík nám ho představil a vše nám o něm pověděl. Po velice zajímavých větách nám dovolil do toho letadla sednout. Já tam nebyla, ale paní učitelky, paní asistentka i pan ředitel a někteří žáci ano a prý to bylo neuvěřitelné. Potom jsme se přesunuli do opravárenských hangárů, kde byla místnost se sedadlem z letadla. Pan praporčík nám řekl tolik zajímavostí. Například, věděli jste, že v takovém sedadle je schovaná čokoláda? Já do té doby ne a ani by mě to nenapadlo, ale je to tak. Když nám pan praporčík vše pověděl, tak jsme nasedli do autobusu a jeli směrem k dráze, kde jsme viděli tři stíhačky JAS 39 GRIPEN, které se vznesly vzhůru k výšinám.  Bylo to neuvěřitelné! Když se začaly odtrhávat od země, tak jsem cítila dunění. Byl to jeden z nejlepších zážitků. Potom nás vzal do dalšího hangáru, kde jsme viděli další letadla. Představte si, že spojíte ruce a ukážete si kruh. Tak takhle malinký byl hasičský přístroj v tom letadle. Když jsme skončili i tady, tak nás autobus odvezl na oběd. Celá jídelna byla plná vojáků a v místnosti převládalo neuvěřitelné ticho. No řekněte. Nebylo by lepší, kdyby to tak vypadalo i v naší jídelně? Na oběd byla polévka a hamburger s hranolky. Bylo to velice výtečné. K obědu jsme dostali každý kolu. V jídelně byl i zázračný přístroj na vaření kávy, cappuccina a dále. Když jsme odcházeli, tak jsem si šla udělat ještě cappuccino na cestu do muzea. Z oběda jsme šli přes trávník, kde byla díra a já jediná o tu díru zakopla a cappuccino letělo se mnou na zem. Byla jsem naštvaná, ale teď jsem za to ráda, protože se mám čemu smát a pořád mi to koluje v hlavně, jak to bylo super.  Mířili jsme k autobusu, který nás odvezl do Muzea. Jako první (a teď pečlivě čtěte, protože jsem z toho na větvi ještě teď) jsme byli pěkně prosím v SIMULÁTORU! No jo a teď co to je… Je to místnost, ve které je obrovitánské plátno, na kterém se promítala krajina, vy jste seděli v tom letadle a „letěli jste“!! Já osobně v tom letadle byla a letěla jsem! Tohle byl teprve zážitek! Další jeden z nejlepších v mém životě! Po simulátoru jsme šli do samotného muzea, kde jsme viděli obleky, padáky a různé jiné věci. Po prohlídce jsme se všichni postavili před muzeum a vyfotili se. Když byla naše společná fotka na světě, tak jsme se všichni přesunuli do autobusu a jeli domů. Cesta zpátky byla o něco živější. Dovolím si říct, že byla i větší sranda. Asi v půlce cesty jsme zastavili na benzince, abychom si mohli dojít na záchod a koupit si něco na další půlku cesty. Uteklo to a my jsme byli zase ve Štítech. Jakmile jsem vystoupila z autobusu před školou, tak se mi zastesklo po dnešku, jak byl úžasný a se vzpomínkami jsem šla domů. Ještě dnes na Čáslav myslím jen v dobrém a s nejlepšími zážitky. Za tyto vzpomínky můžu poděkovat pouze paní asistentce, která tenhle výlet domluvila, panu řediteli za uskutečnění a panu praporčíkovi za výklad a trpělivost. Pak bych chtěla poděkovat všem těm, kdo dělal tenhle den ještě krásnější a příjemnější než byl a to jsou ti, kteří prožili tento den se mnou.  DĚKUJI!

Nikol Matoušková VIII. B

????????????????????????????????????

????????????????????????????????????