Základní škola Štíty

LYŽÁK NA BUKOVCE OČIMA SEDMÁKŮ

LYŽÁK NA BUKOVCE OČIMA SEDMÁKŮ

lyžařsky výcvik začal 28.1 moc jsem se netešila,protože jsem nikdy na lyžich nestala ale pak mě to docela bavilo hlavně jak jsme jezdily na malé lanovce.29.1 jsem jezdila jen chvilí na velkém svahu a pak mjsem měla problém s kolenem .Přijela pro mě horská služba ta mě odvezla na ošetřovnu kde pro mě přijela sanitka ležela už jsem v sanitce a čekali jsme jen na tetu,pak jsme jeli do nemocnice .To čekání bylo nekonečne měla jsem hlad tak jsem zavolala segře ktera dela v nemocnici aby mi donesla jidlo a pítí.Moc mě mrzí že jsem tam svama nevidržela až do konece ale určitě jste si to užili i beze mě MÁM VÁS RÁDA.

Eliška Kováčová 7.tř

Já osobně jsem na lyžáku nebyla, ale to co jsem slyšela mi stačilo. Spolužáci si výcvik moc chválily.

Já nejsem na lyže. Zatímco oni lyžovali, tak já jsem doma pomáhlala mamce.

Pro pololetní vysvědčení jsem si však ve čtvrtek došla, abych se přesvědčila že se nikdo z naší třídy nezabil.

Po lyžáku jsme měli dost času na relax, byly totiž pololetní prázdniny.

Naiserová Kateřina

 

lyžák nám začal 28.1.2019 a na posledy jsme jeli  31.1.2019 ráno jsme měly sraz v 7:30 ve vestibulu  pak nám jel autobus v 7:40 a jeli jsme autobusem asi tak 5 minut docela jsem se toho první den bála :) ,pak jsme šly si přezut ty těžké boty a pak přišel pan inspektor a ten si naší skupinu vzal k dětskému hřišti tam jsme měly takovou tu rozcvičku a šly jsme lyžovat jako první na dětský hřiště v skupině začatečniku jsem byla já,MÍša Jonová ,Jenda David moc mě to bavilo děkuji s pozdravem Oláhová B-)B-)B-)

Na lyžák jsme vyjeli dne 28.1. 2019. Zabalení do teplých zimních věcí s lyžemi či snowboardy v náručí a oblečení v barevných rozlišovacích vestách jsme se „odvalili“ k autobusu. Ten nás odvezl pod lanovku na Bukové hoře, kde na nás čekali dva páni instruktoři. Se zapínáním bot jsme chvilku bojovali, přece jenom většina z nás už dlouho na svahu nebyla, ale ti „nejlepší“ se dostali do formy poměrně snadno.  Ostatně taky po pár kolečkách na „dětským“ už jeli lanovkou na „velkou sjezdovku.“ To my začátečníci jsme na tom byli hůř. Museli jsme se naučit pořádně na těch lyžích stát, přenášet váhu z jedné nohy na druhou a plužit. Vy si asi myslíte, že to bylo jednoduché, ale nezapomeňte, že většina z nás na těchto zákeřných prkýnkách stála poprvé a nevěděla jak se na tom pořádně stojí, natož jezdí. Snowboarďáci – začátečníci na tom nebyli o moc líp. Museli umět jezdit po jedné noze (aby mohli jet na lanovce), museli se umět zvednout, zabrzdit a spoustu jiných maličkostí i „velikostí.“ Když jsme se tyto základy naučili, pustili nás naši instruktoři na malý vlek do dětské školičky. Tohle bylo něco jiného. Jezdili jsme sice kolem kytiček, motýlků a jiných obrázků přidělaných na tyčce a zapíchnutých do země a většina dětí bylo o polovinu menších než my, ale i tak už to nebylo jen sjíždění dvou metrů na kraji sjezdovky. Nám dvěma šťastlivkyním z naší bandy to šlo natolik, že náš pan instruktor usoudil, že nám to lyžování na „dětským“ nic nedá a přemístil nás do pokročilé skupiny. S obrovskou radostí, ale ještě větším strachem jsme nasedly na lanovku, sjeli od ní na samotný vrchol sjezdovky. A vyjeli jsme. Nejdřív první, za ním druhý, pak další a pak už jsem nervozitou ani nevnímala, kdo byl pak. Já jela poslední (jako vždycky 😊) a jela jsem nejspíš dost pomalu, ale zvládla jsem to bez nějakých větších pádů. Najednou jsem s překvapením zjistila, že jsem dole! A dokonce natěšená na další jízdu! Unavení a promrzlí, ale šťastní jsme se vraceli domů a těšili se na zítra. Já osobně jsem potom celé odpoledne prospala. Dalšího dne jsme už věděli co a jak, že musíš na posledním kopečku dávat pozor, že na lanovku se nastupuje od zelené čáry, že přestávka bývá kolem půl jedenácté v samoobslužném baru a že kolem čtvrt na dvě bychom měli jet poslední jízdu, taky jsme věděli kde máme zastavovat a kde si dávat pozor, zkrátka a dobře, už se z nás stali docela slušní lyžaři. Bohužel se stal první (a naštěstí poslední úraz). Eliška spadla a něco si udělala s kolenem. Dolů odjela s horskou službou a odvezla ji sanitka do šumperské nemocnice. Dostala tam ortézu a  bohužel už nemohla lyžovat, ale nemějte strach už je v pořádku. 😊 Třetí den měl být podle paní učitelky Krňávkové krizový a asi na tom něco bude protože nás hodně skončilo dole v baru s bolestmi čehokoli nebo únavou. Já tam bohužel taky zůstala promrzlá a unavená z Vigony (to je sjezdovka na druhé – Čenkovické straně), kde jsme dnes jezdili. Tam není sjezdovka tak dlouhá, ale je tam nové „nebezpečí“ a to vlek s takzvanými kotvami. S těmi většina z nás neměla moc zkušeností, ale přesto jsme se na nich naučili jezdit bez zbytečných pádů. Zajímavé bylo že čtvrtý a poslední den tolik lidí v baru nezůstalo. Všichni si totiž chtěli užít poslední den. Jezdili jsme jak na Čenkovicích, tak na Bukovských sjezdovkách. Sice už taková zima nebyla, ale pro jistotu jsem si vzala teplejší rukavici – člověk nikdy neví… Museli jsme skončit bohužel o chvilku dřív, abychom si stihli zabalit lyže a prkna, ale tu poslední jízdu jsme všichni sjeli pyšně jako králové. A taky bylo proč! Někdo se lyžovat či jezdit na snowboardu naučil, někdo se v tom zdokonalil a kdo to už uměl tak se ještě zdokonalil. Někdo se naučil jezdit s hůlkami, někdo carving (styl lyžování – koukněte na Wikipedii tam to najdete 😊) a kdo ne, tak se to naučí příště! Hlavně, že jsme si to užili a myslím, že si tenhle krásný zážitek budeme pamatovat do konce života.

Michaela Johnová

Lyžařský výcvik se mi moc líbil, bavilo mě sjíždět padák a skokánky. Něco málo jsem se naučil třeba jak správně držet hůlky. Jezdili jsme na Bukovce i v Čenkovicích. Vyzkoušeli jsme si všechny typy sjezdovek co se na Bukovce a v Čenkovicích vyskytují. Lyžařský výcvik jsem si moc užil.

S pozdravem Langhammer

Lyžařský výcvik se mi moc líbil. Ze začátku jsem měl trochu strach ale pak až jsme jednou sjeli padák tak už jsem strach neměl. Bavilo mě sjíždět skokánky i jízda na lanovce každou jízdu byla sranda myslím že jsem se ještě něco i přiučil i když jsem na lyžích uměl jezdit. 3. den jsme jezdili v Čenkovicích ale moc dlouho jsme se tam nezdrželi ale sjeli jsme všechny sjezdovky které se na Bukové Hoře a v Čenkovicích vyskytují.

S pozdravem Purkert

Letošní lyžařský výcvik byl na bukové hoře. Rozhodl jsem se zkusit snowboard. Bál jsem se že se to nenaučím. Ale naučil dokonce jsem postoupil do pokročilých. A jsem rád že jsem si neublížil. To bude asi všechno na schledanou

Adam Měrka

V pondělí 28.1. jsme začali lyžařský výcvik první jízdu jsem několikrát spadl a druhou jsem už jel s panem instruktorerm. Náš pan instruktor byl strašně v pohodě a naučil nás spoustu věcí, třeba jako jak se zatáčí bez pluhu ,

atd.Další den už sme si sjeli padák a ve středu jsme jeli do Čenkovic kde se mi tedy mnohem lépe lyžovalo. V Čenkovicích jsem se naučil jezdit na kotvě a taky jsme skulido dvou sedačkovou lanovku. To bych nebyl já kdybych si něco nezapomněl a to něco byli moje rukavice.

S pozdravem Matěj Tichý

Na lyžáku jsem si to skvěle užila. Ze začátku jsem byla v nejlepší skupině, ale pak Tom a Vojta postoupili o jedno víš. Byla jsem s panem instruktorem a mojí nejlepší kamardkou, ale potom postoupila za nimi. Mrzelo mě, že jsem nemohla postoupit s ní. Ale i tak to bylo skvělý.

Týna Koutná

Na lyžáku jsem si to moc užila. Měla jsem paní učitelku Hřebíčkovou hrozně moc mě toho naučila.Jeli jsme asi 100 jízd.Ve skupině jsem byla s Odou, Denčou, Tomaš a Adamem moc jsem si to užila příště zase.

         Malinová

První den na lyžáku jsme přijeli, každá skupinka dostala svého instruktora paní učitelku hřebíčkovou, Leoše, paní učitelku Kissovou. My na snowboardu začátečníci jsme měli Leoše který nás za čtyři dny naučil pořádně jezdit. Jsem ráda že jsem se na snowboardu naučila jezdit. B-):-)

FIDLEROVÁ NATÁLIA

v pondělí 28.1 jsme jeli 7:30 na bukovou horu.Prvni den se mi zdál že to bude nuda ale nuda to nebyla . Světlík Rosťa

Lyžařský výcvik se mi moc líbil. Na žačátku jsme byli v dětském areálu kde jsme se učili první jízdy na snowboardu. ten samý den jsme jeli i na Čenkovickou stranu kde jsme se učili sjet první velký kopec. Pak jsme sjeli i padák. Další den jsem sjeli na Svitavskou sjezdovku kde jsme zdokonalovali backside a frontside. Ve středu jsme byli spojeni se skupinou paní učitelky Hřebíčkové s druhou skupinou a byl to nejlepší den.  Ve čtvrtek jsme jezdily opět na Svitavské sjezdovce. lyžák byl supr.

S pozdravem D.Haltmar